Jsem „zvířecí psycholožka“. Jenže to vlastně neexistuje.

Člověk, který dělá práci podobnou té mojí, je:

• buď je veterinář, který se může how to write a good book report zaměřit na etologii (chování zvířat),
• nebo výcvikář, který psy cvičí
• anebo psycholog, a ten se zabývá lidmi.

Tak proč si tak říkám?

Přijde mi, že to asi nejvíc vystihuje to, co dělám a hlavně jak pracuju. Protože pes a člověk tvoří systém. A na jeho změnu nestačí jen znalost jednoho oboru, je třeba je propojit. Používám zkušenosti pejskaře, znalosti etologie a dovednosti psychologa.

Protože asi 95 procent problémového chování psů je možné ovlivnit pomocí chování majitele. A já, jako psycholožka a trenérka komunikačních dovedností jsem trénovaná v detailním pozorování a popisu lidského chování. Jinými slovy, poznám a detailně vám popíšu, co ve vašem chování vede k tomu, že pes se chová tak, jak se chová. Pak vám přesně popíšu a ukážu, co a jak máte nově dělat, aby se váš miláček napravil.

Profesi psychoterapeutky vykonávám v soukromém zařízení Psychocentrum Praha.

Můj stručný životopis:

* 1979

Vystudovala jsem jednooborovou magisterskou psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Promovala jsem v roce 2008.

Už v průběhu studia jsem se zabývala trénováním různých oblastí soft a leadership skills. V letech 2006-2011 jsem se pohybovala v oblasti firemního vzdělávání, manažerské psychologie, koučování a rozvoje leadership dovedností. Pracovala jsem v několika nadnárodních firmách. V průběhu svého působení v O2 jsem strávila 6 měsíců na centrále Telefonica v editing services Madridu. Zpětně si těch let strávených ve velkých firmách, tak trochu mimo psychologii dost cením. Myslím, že jsem si na vlastní kůži vyzkoušela svět svých koučovaných klientů – svět velkých korporací se vším co přináší. Tlak na výkon, povinnou image, okouzlení vlastním úspěchem, důsledky doma i na vlastním těle …

A stejně tak jsem ráda, že jsem tento svět opustila. Umožnilo mi to skloubit své dvě lásky – psychoterapii a koučování spolu s láskou ke psům. Můj pracovní týden teď vypadá tak, že dva dny jsem v poradně s lidskými klienty a tři dny pracuji “v terénu” s těmi zvířecími. S lidmi se pokoušíme vyřešit jejich trápení v práci, doma nebo v sobě a se psími se spolu s jejich lidmi pokoušíme vyřešit problémy jako je ničení věcí doma, znečišťování bytu, agresivitu, bázlivost … je pro mě super, když na druhé setkání přichází klientka a já se musím ptát:  “Kdo jste a co jste to udělala s uštvanou Hankou a nezvladatelným Tobim, který ji vláčel kudy se mu zachtělo?”

Odborně jsou mým velkým vzorem Victoria Stillwell a MVDr. Hana Žertová. Mám k práci podobný přístup a můžete si u mě koupit i její publikace. O chování psa jako smečkové šelmy jsem se dost naučila i od Rudolfa Desenského a jeho psů.

Práci zvířecího psychologa dělám ve spolupráci s veterinární nemocnicí ve Stodůlkách – s Vetcentrem. Vycházím z předpokladu, že většina psích neposluchů jsou ve své podstatě psi zdraví jako řípa a většinu problémů chování vyřešíme s majitelem tím, že změní něco on ve svém chování ke psu. Vychází mi to.

Uložit